Zkrácené dějiny hasičů z Neugablonzu
 20.února 1947 byl založen hasičský sbor-Neugablonz.
Zakládající členové byli všichni staří zkušení hasiči z více obcí okresu Jablonec n.Nisou a města Jablonec. 14 května 1947 bylo 3 družstvu dobrovolných hasičů Kaufbeuren, což bylo úřední jméno hasičů z Neugablonzu, přiděleno vlastní hasičské vozidlo TLF - 25.
Tímto se Neugablonští hasiči stali zásahuschopní. V roce 1952 mělo Neugablonské družstvo 34 aktivních mužů.
Mezi nimi 9 aktivních z Hutě a Pěnčína. Jmenovali se: Johan Lang, Robert Pfeifer, Kamil Wei3, Josef Fabian - Krause, Ernst Schubert, Josef Fischer, Erhard Jäger, Max Neumann, Konrad Swarovský. Kromě jiných Emil-Richart Hübner ze Šumburku a Rudolf Lang z Maršovic.
V roce 1963 po ukončených generačních změnách byl Kamil Wei3 z Pěnčína jmenován velitelem 3 družstva. To byl velký úspěch pro nás Huťské.
Dnes, v roce 2004, je 3 družstvo vybaveno 4 moderními vozidly.
Kromě hasebních výjezdů jsou hasiči voláni i k dopravním nehodám. Také pro chemické havárie jsou dobře vyškoleni a vybaveni.
Pozdravný projev předsedy Ortsgemeinschaft Labau Pintschei/Místní společenství Huť-Pěnčín / Ernsta Tomesche, při výročí hasičského sboru v Huti dne 5.července 2002
Vážený pane starosto Hübel, vážený pane veliteli Kundero, vážené dámy a pánové!
Děkujeme Vám za Vaše pozvání k oslavám Sboru dobrovolných hasičů. Vaši pozvánku jsme přijali s radostí. Tlumočíme Vám pozdravy dřívějších obyvatel Hutě a jejich potomků, kteří se sloučili ve spolku Ortsgemeinschaft labau-Pintschei (v překladu:Místní společenství Huť-Pěnčín),se sídlem v Neugablonz.
Jsme v kontaktu s našimi členy roztroušenými po celém světě: v Německu, v Rakousku, ve Švýcarsku, ve Švédsku a v USA a s našimi přáteli v České republice. A tak žije domov v našich srdcích i nadále tak, jak to kdysi vyjádřil německý básník Goethe: „Domov je pramenem, k kterého duše nabírá dech.“ Náš pomník pro zemřelé na hřbitové v Huti je vnějším znamením tohoto těsného spojení s domovem. Tím chceme také pro naše potomky uchovat možnost najít přístup ke kořenům jejich původu. Obecnímu zastupitelstvu Pěnčína bychom chtěli vyslovit náš nejvřelejší dík za krásné místo, které nám dalo k dispozici pro zřízení pomníku.
Přivezli jsme Vám dnes kopie vzpomínkových předmětů, které jsme tehdy, poté co jsme ztratili domov, převezli potajmu s velkým rizikem, do Bavorska. Mezi těmito předměty je i skupinová fotografie, která se pořizovala v červenci 1927 k příležitosti 50.oslav založení Sboru dobrovolných hasičů v Huti.
Bohužel s námi nemohli přijet žádní aktivní hasiči. Vzhledem k tomu, že koncem července začínají podnikové dovolené, nemohly je jejich firmy nyní, začátkem července, uvolnit. Členové naší dnešní delegace jsou blízcí příbuzní hasičů na skupinovém snímku. Mezi nimi je např. můj otec a šest mých strýců. Dva členové našá delegace přijeli až z Ameriky. Je to major americké armády v.v.pan Roger Taylor a jeho manželka Gerda, rozená Theileis. jako dítě žila v domě svých rodičů v Huti čp. 58. Na skupinovém snímku je i její otec, její dědeček a pět jejich strýců druhého stupně. A tak má každý z nás na tomto obrázku příbuzné.
V popředí obrázku je vidět 34-členou dechovou kapelu s jejím dirigentem Hartwigem Wenzelem. Byl skladatelem Pěnčínského pochodu hasičů /Labauer Feuerwehrmarsch. V souvislosti s vyvlastněním přišel pan Wenzel i o své hudební nástroje a také své noty nesměl vzít sebou do Bavorska. V Neugablonz pak tento pochodd znovu napsal po paměti. Bohužel neexistuje žádný zvukový záznam této dechovky. Dirigent Joseffff Fabian-Krause z Huti/dříve Labau/ upravil tento pochod pro svůj smyčcový orchestr, a nahrávku na CD jsme Vám přivezli sebou.
Vítáme, žeč navazujete na tradice našeho dřívějšího hasičského sboru.
Při takových příležitostech,jako je ta dnešní oslava, putují naše myšlenky zpět, do let předválečných, kdy náš hasičský sbor a jeho dechovka v tehdejší německy hovořící Huti/Labau zažíval dobu rozkvětu. V naší domovské obci bylo hodně podniků a obchodů. Vedle hasičského sboru s dechovkou existovaly ještě četné další spolky. Za zmínku stojí především Pěvecký a besední spolek, ochotnická divadelní skupina a salonní orchestr a jejich představení na tehdy velice moderním divadelním jevišti, které mělo okrouhlý horizont. Z Hutě se tehdy stalo kulturní středisko, které působilo svou velikou přitažlivostí na návštěvníky až daleko za hranice obce.
Huťští obyvatelé udržovali až do konce války v roce 1945 přátelské, ba zčásti i velice srdečné styky s mnoha českými krajany. Příklady, které by bylo možno uvést, by překračovaly časový rámec.
Nechci zde komentovat ani události z roku 1919, ani akce z let 1945/46, na základě kterých obyvatelstvo Hutě a s ním rodiny hasičů byly vyvlastněny a ožebračeny dopraveny v dobytčích vozech do zcela zničeného zbytku Německa. Tuto nejtěžší bídu svého života zvládli lidé, z nichž se stali lidé bez domova, jen tím, že důvěřovali v Boží pomoc.
Vaše pozvánka v nás posiluje naději, nechcete staleté soužití Čechů a Němců ve společné vlasti v Čechách vyškrtnout z historie, že nechcete, aby spojení k Vašim dřívějším krajanům bylo přerušeno.
Na tomto základě by se dalo uvažovat o výměně myšlenek o tom, zda se mohla historie našich národnostních skupin ubírat také jiným směrem. věříme, že náš světadíl mohl být ušetřen 2. světové války a tím nezměrného utrpení, kdyby v roce 1919 rakouská monarchie nebyla zničena, nýbrž přetvořena v spolkový stát nebo v svaz jednotlivých států.
Po 2.světové válce byl jižním Tyrolanům ponechán jejich domov a rovněž tak malým německým menšinám v Belgii, obě národnostní skupiny dostaly autonomii. Naproti tomu se vláda ČSR rozhodla, svým německým a maďarským občanům „odejmout státní občanství“. Poté následovalo vyvlastnění německého obyvatelstva bez náhrady a vyhnání s označením „odsun“.
ČSR byla v roce 1945,po skončení války, státem, který nepatřil k žádnému bloku. Za předpokladu, že by se byly všechny strany v parlamentu zasazovaly za nezávislost, mohla mít svoboda šanci.
Silná KSČ však sledovala jiné cíle. V roce 1948 převzala moc a přičlenila Československou republiku k východnímu bloku.
Pokud bychom byli zůstali ve staré vlasti, mohli tam spolupůsobit, mohla se nezávislá ČSR rozvíjet a stát se velkým a zámožným průmyslovým centrem ve střední Evropě a bohatým spolkovým státem podle švýcarského vzoru. Při těchto úvahách si bude i mladá česká generace klást častěji otázku, zda „odsun“ byl opravdu „štěstím“ pro její národ. Tím spíše, že ČR bude muset při vstupu do EU počítat s přílivem cizinců i z cizích kulturních oblastí, které bude nutno integrovat. Že by další soužití-podle vzoru Švýcarska - s německými krajany, s kterými žili již po staletí, bylo pro Čechy skutečně nemožé, o tom lze tudíž pochybovat.
Ale dějiny šly jiným směrem a není možno je vrátit zpět.
Budovatelské výkony sudetských Němců a jimi nově zakládané podniky vedly k tomu, že se svobodný stát Bavorsko přeměnil z agrárního státu v jedno z nejmodernějších průmyslových stanovišť v Evropě. bavorský ministerský předseda je patronem naší národnostní skupiny. Moje manželka a já jsme každoročně zváni k státním přijetím bavorské vlády. Při takovém přijetí je vždy znovu s údivem konstatováno, jak bylo možné, že se ČSR vzdala výkonnosti svých německých krajanů, která tím pádem pak prospěla Bavorsku.
Již po dlouhou dobu se lidé z obou stran hranic přátelsky stýkají a mnoho lidí se snaží o dorozumění. Tisíce sudetských Němců slavilo s arcibiskupem olomouckým, monsignorem Janem Graupnerem a s občany České republiky, kteří přicestovali na letnice do Norimberka, ve veletržním areálu společnou bohoslužbu. Také naše dnešní setkání je znamením dobré vůle. Proto bychom Vám chtěli ještě jednou poděkovat, že jste nás, jakožto bývalé krajany, pozvali k jubilejním oslavám sboru hasičů do našeho ztraceného, ale nezapomenutelného domova. Přejeme Vám krásné oslavy a pro budoucnost vše nejlepší.
15.7. 1877 se sešel pod vedením F.Fischera výbor ze zástupců Hutě, Pěnčína a Jistebska.Tím byl založen dobrovolný hasičský spolek. V roce 1877 byla zakoupena první stříkačka.První zásah při požáru domu byl v roce 1879.V roce 1884 byla zakoupena druhá stříkačka. V roce 1886 zakládá Jistebsko vlastní hasičský sbor.V roce 1890 má hut'ský sbor 127 mužů,dvě zbrojnice (Hut',Pěnčín),tři stříkačky, hadicový vůz a hadice,saně,6 žebříků,6 velkých a 2 malé lucerny, 5 přileb,12 lezeckých výzbrojí včetně lan,7 trubek a 1 pozoun. V roce 1896 se odloučil i Pěnčín.V roce 1905 má spolek v Huti 32 členů a sanitní oddíl se 4 samaritány.V roce 1908 byl zakoupen z darů příznivců zbrojní vůz a pyramidový žebřík.
|
